Můj blog

Krajské školství potřebuje rychlé a razantní změny

Každému, kdo si přečetl MF Dnes ze 7. srpna, je jasné, že střední školství v Pardubickém kraji nemůže být v pořádku. Na konci léta po několika kolech přijímacího řízení chybějí na některých školách ne jednotliví žáci, ale celé třídy. Člověk nemusí být žádný odborník, nemusí být ani nijak podrobně o věci  informován, aby věděl, že tu je nějaký problém.

Školy jsou financované z veřejných peněz, a proto by nikoho jejich neefektivní fungování nemělo nechat chladným. Poloprázdné školy totiž nemohou než ekonomicky živořit a i kvalita vzdělávání dostává co proto. Pokud zřizovatel středních škol, tj. kraj, nezareaguje včas na klesající demografickou křivku, nastává velká nerovnováha mezi poptávkou a nabídkou ve vzdělávání se všemi naznačenými důsledky.

Přesně to se stalo v Pardubickém kraji. Je tady přezrálý problém, který má na krku současná krajská vláda. Že je to problém vážný, dokonce vážnější než jinde, o tom hovoří čísla, která srovnávají školství v jednotlivých krajích. Ta jen potvrzují, co vlastně stejně všichni vědí. Máme mnoho středních škol a žáků  čím dál tím míň. Školy mají menší nebo většinou žádný výběr při přijímání studentů a klesající nároky jdou s tím ruku v ruce. Nedostatek peněz, pro školství typický, je tímto stavem ještě umocňován.   

A protože nic není černobílé, ani tady nejsou k dispozici jednoduchá a rychlá  řešení. Cest ke kýženému cíli je víc a všechny jsou nepříjemné až bolestné. Je těžké rušení čehokoli, natož škol. Taková rozhodnutí nemohou být ani úplně spravedlivá. Na někoho citelně a tvrdě dopadnou, aby těm ostatním naopak pomohly. Proto mají tvůrci těchto změn často přetěžkou volbu. Obecně všichni vědí, že razantní kroky ozdravující krajské školství musí přijít. I představitelé škol souhlasně přikyvují, ale jen do té doby, dokud změny nedopadnou  přímo na ně. A je to pochopitelné, ředitelé škol by byli špatnými šéfy a manažery, kdyby za své školy nebojovali. A to týká i učitelů, žáků, rodičů, zkrátka všech zúčastněných.

Nezbývá, než si přát, aby se poměry v krajském školství narovnaly co nejrychleji. Aby se vrátila rovnováha mezi vzdělávací nabídku a poptávku, aby se srovnaly deformované relace mezi počty studentů gymnaziálních s počty na maturitních technických oborech ale i na učilištích. Aby na straně kraje bylo kromě rozvahy také dost odvahy a síly zamýšlené změny důsledně zrealizovat a na straně škol dost rozumu a uvážlivosti na to je přijmout.