Můj blog

Příliš mnoho míst na gymnáziích

Nejen nezbytné slučování škol, ale i zamýšlená redukce tříd na gymnáziích je důvodem k protestům, peticím a vděčným mediálním tématem. Přitom  krajem deklarované omezení je minimem toho, co je třeba udělat, aby soustava středních byla nadále životaschopná.

Z gymnázií zaznívá názor, že by se měly redukovat školy, které nejsou naplněné. Na první pohled logické. Od pedagogů by se ale právem očekávala větší zasvěcenost.

Odborná veřejnost přece musí dobře vědět, že dramaticky ubývající žáci se při volbě střední školy nerozdělí rovnoměrně na jednotlivé typy škol.

Jestliže během pěti let klesne počet žáků v kraji o několik tisíc, na gymnázia se jich bude hlásit pořád stejně. Přesunou se tam totiž ti žáci, kteří dříve chodili na jiné, studijně méně náročné typy škol. Počty přihlášených na gymnaziální vzdělávání se tedy ani při strmém populačním poklesu příliš nezmění. Co se ale velmi změní, bude úroveň tohoto vzdělávání. Předpoklady ke studiu zkrátka každý nemá a gymnázia pak řeší kvadraturu kruhu. Jak udržet kvalitu svého vzdělávání, když si nemohou vybírat žáky, protože není z čeho. Současný systém financování bohužel tlačí školy k tzv. honbě za žákem a snižování nároků jde s tím ruku v ruce. A gymnázia tak přijímají téměř každého a slevují ze svých požadavků, aby naplnily plánované dlouhodobě konstantní počty žáků, na které jsou zvyklé. Takže onen výše zmíněný několika tisícový populační úbytek se tak projevuje pouze na učilištích a technických oborech středních škol. Ty postupně a čím dál víc zejí prázdnotou.

Škola, která nemá žáky, ekonomicky strádá, zkrátka nemá z čeho žít. Pokud by kraj chtěl přistoupit k záchraně středního školství cestou nejmenšího odporu, nemusel by vlastně žádná rozhodnutí vyvolávající bouře nevole dělat. Ekonomicky vyhladovělé školy by se nakonec rády sloučily, či dokonce nechaly zrušit, a to bez odporu. A nebyly by ani petice, ani demonstrace ani silná vyjádření v médiích. Z globálního pohledu by se situace srovnala, škol by ubylo a ty přeživší by si doplnily kapacity. Drobným problémem by ale bylo, že by nám v kraji na úkor technických škol a učilišť zbyla samá gymnázia, možná při troše štěstí nějaká obchodní akademie.

Otázka je, jak by složení absolventů s drtivou převahou gymnazistů odpovídalo potřebám pracovního trhu v kraji. Kde by se vzali absolventi s technickým vzděláním, kde by se vzali kvalifikovaní řemeslníci, po kterých zaměstnavatelé tolik volají! A co by bylo s gymnazisty? Jistě, dostali by se na některou z vysokých škol, tam je totiž v naší zemi už téměř stejně míst jako na školách středních. Na úřadu práce by skončili až poté.

Snížení počtů tříd na gymnáziích je nezbytným, smysluplným, odůvodněným, ale jen prvním krokem k ozdravění systému středního školství v Pardubickém kraji.